Ceny bytů v Praze se zvyšují rychleji než průměrná mzda jejích obyvatel😡. Věděli jste, že v rámci středoevropského regionu patří pražské byty k nejdražším? Vyplývá to z posledního přehledu dostupnosti bydlení, který zpracovává Central Group. Zatímco obyvatele Berlína vyjde koupě bytu o výměře 70 m2 na osm průměrných hrubých ročních platů, Pražané na něj musí za stejných podmínek šetřit 14,2 roku.
Problematická je i dostupnost komerčního nájemního bydlení. Pronajímatelé obvykle požadují při první platbě také úhradu kauce ve výši dvou nájmů. Náhlý výdaj v řádu několika desítek tisíc pro mnohé představuje neúnosný zásah do rodinného rozpočtu.
V důsledku vývoje cen přestává být bydlení v metropoli dostupné i pro střední třídu. Jsem přesvědčený, že nepříznivý trend může zastavit pouze magistrát. Například obnovou chudého fondu městských bytů, kterou nejen přispěje ke zvýšení počtu bytových jednotek na svém území, ale také posílí svou pozici na poli bytové politiky. Jak ale navýšení městského bytového fondu dosáhnout? Než se pustíme do hledání odpovědi, nejdříve mrkněme ještě na souvislosti.
Co vlastně žene ceny bytů rychlým tempem vzhůru?🤔 Jednou z příčin je neustále se zvyšující bytový deficit. Přirozený rozvoj metropole si žádá výstavbu přibližně 10 000 bytových jednotek ročně, tuto potřebu však město už několik let naplňuje průměrně pouze z jedné čtvrtiny. Kumulativně Praze v současnosti chybí už 20 000 bytů, a pokud bychom touto rychlostí stavěli i nadále, dopracovali bychom se v roce 2030 k deficitu ve výši 100 000 bytů.
Pomalá výstavba také výrazně zvyšuje pořizovací náklady. Tempo, jakým se v Praze staví, snižují především zdlouhavé povolovací procesy. Co se týká efektivity stavebního řízení, je Česko v současnosti na 157. příčce ze 190 zemí‼ Získat povolení pro menší jednoduchou stavbu u nás trvá v průměru 246 dní. Tedy déle než například v Ugandě nebo Kamerunu.😔 V samotné Praze se pak stavební řízení nezřídka vleče i deset let. V různé fázi schvalování je tak podle nejnovější analýzy přes 100 000 bytů.
To je šílené, nemyslíte? Jsem si naprosto jistý, že je změna nevyhnutelná.
Je totiž zřejmé, že pokud se od tohoto vývoje neodkloníme, budou se současné problémy jen prohlubovat. Ceny nových bytů z výše uvedených důvodů nadále porostou a s nimi i komerční nájmy. S odlivem středněpříjmových obyvatel město přijde o učitele, pečovatele, zdravotní sestry, začínající lékaře, hasiče a další pracovníky, bez kterých se jeho chod neobejde.
Odpovědnost za budoucí podobu metropole má především magistrát. Velmi mě těší, že vedení města závažnou bytovou krizi zmiňuje v programovém prohlášení Rady hlavního města Prahy z roku 2018. Uvědomit si problém je důležitý krok. Bohužel jen uvědomění nestačí. V dalším kroku totiž musí přijít vytvoření ucelené koncepce, aby se problém skutečně začal řešit. Obávám se, že ani za poslední dva roky vedení Prahy nic takového pořádně nezpracovalo. To mě docela znervózňuje, obzvlášť když se podíváte na výše uvedené statistiky. Je nutné, abychom se situací, ve které jsme, něco už konečně udělali.
Ani vytvoření koncepce ale k úspěšnému zvládnutí komplikované bytové situace nestačí. Aby se město vůbec bylo schopno aktivně podílet na své bytové politice (nebo ji dokonce řídit), musí jeho hlas mít váhu. V situaci, kdy městský bytový fond tvoří jen 23 699 bytových jednotek, tedy pouhých 5 % všech pražských bytů, však silnou pozici sotva získá.
Je proto nezbytné, aby Praha po vzoru moderních západních metropolí disponovala dostatečným počtem vlastních bytů. Zatímco v současnosti připadá v Praze na jeden městský byt v přepočtu 42 obyvatel, v Curychu je to sedm obyvatel. Ve Vídni, která se opakovaně ocitá na špičce žebříčku nejlepších měst k životu, je tento poměr jedna ku devíti.
Úkolem pražských politiků by tedy primárně mělo být podíl městských bytů navýšit, ideálně alespoň na 10 % celkového množství bytů. Cesta k dosažení tohoto stavu samozřejmě nebude jednoduchá ani krátká a bude vyžadovat řadu dílčích řešení. Každopádně čím dříve se začne, tím lépe.
Jak jste si asi dříve všimli, každou středu vydávám na svém profilu krátké zamyšlení o tom, jaké kroky by město mohlo pro napravení situace podniknout. V příštím článku se ale podíváme spíš do minulosti. Tam totiž najdeme vysvětlení, jak jsme se v Praze k žalostnému bytovému fondu dopracovali, ale můžeme se jí zároveň v mnohém také inspirovat.
Budu rád, pokud se do diskuse se mnou zapojíte. Povězte mi, co si o situaci v Praze myslíte vy? Jaký je váš pohled na bydlení v našem městě a jakou máte vy zkušenost s hledáním bydlení?
