Milí sousedé,
dnes zdravíme z běhu z luk a lesů v Českosaském Švýcarsku. Pěkně se ochladilo! Ale na běh stále krásné počasí. Snažím se zase dostat do formy, abych po koroně mohl zase běžet nějaký závod. Už mi to chybí! Co děláte o víkendu vy?
Tento týden byl díky státnímu svátku trošku kratší. Věřím, že to ocení především ti, kteří mi pravidelně píší, ať své nedělní hlášení zkrátím. 
V pondělí a úterý jsem si vzal volno. V úterý jsme s mojí přítelkyní vedli dlouhé diskuse nad minulostí našeho státu a toho, co nás formovalo. Nejen o 89. roce, ale taky o 39. a dalších těžkých milnících. Taky jsem v úterý napsal krátké zamyšlení nad dnešní dobou v kontextu událostí dávno minulých. Ti, kteří ho četli už v úterý mohou přeskočit, pro ostatní ho ještě zopakuji.
👇👇👇
17. listopad je pro mě příběhem o svobodě. Proto je tak silný. Žijeme ve složité době, na kterou se nikdo neuměl připravit, ty nejdůležitější hodnoty ale zůstávají – a svoboda je jednou z nich. Že se pletu?
Musíme přece nosit roušky, po deváté večerní platí zákaz vycházení, zavřeli restaurace, školy… to že je nějaká svoboda? Jsem z generace, která něco takového nikdy nezažila. Jsme zvyklí říkat si, co chceme, pustit se bez velkého přemýšlení do podnikání nebo cesty kolem světa. Svoboda je pro nás takovou samozřejmostí, že často zapomínáme, co to slovo skutečně znamená a jak draze za ni mnozí museli zaplatit. My ji totiž dostali zadarmo.
Proto když budete mít chvilku, sedněte si s dětmi nebo vnoučaty a vyprávějte jim o 17. listopadu. Potřebují ten příběh slyšet. Potřebují vědět, že když mají na pár měsíců zavřené školy, jejich svobodu jim tím nikdo nebere. Na rozdíl od jejich prababiček a pradědečků, kterým nacisté v reakci na protiokupační demonstrace zavřeli 17. listopadu 1939 vysoké školy na šest let: 15 172 studentů tak přišlo o možnost dalšího vzdělání, 1200 jich bylo posláno do koncentračního tábora.
Vysvětlete dětem, že ani zákaz vycházení po deváté je o svobodu nepřipraví. Že skutečným zásahem do svobody je stanné právo, které při porušení takového zákazu může znamenat i trest smrti. Během protektorátu k němu podle stanného práva bylo odsouzeno přes 1800 lidí. Ve zkrácených procesech a bez možnosti odvolání.
Řekněte nám, mladším a často rozmazleným svobodou, o kterou jsme se nezasloužili, že nošení roušek nám ji nevezme. Na rozdíl od povinnosti nosit žlutou hvězdu. A že zrovna nemůžeme podnikat podle libosti nebo odjet na druhou stranu zeměkoule? Jedna generace bez téhle možnosti prožila víc než 40 let. A ti, kteří se na cestu přece jen vydali, už se pak často nesměli vrátit domů.
Možná, že je to srovnání moc tvrdé, jedna věc je z něj však jasná. Ve světle historické zkušenosti naší země s útlakem mají současná opatření proti šíření koronaviru přesně opačný cíl – chránit životy, ne je ničit. Proto se prosím přestaňme ohánět svobodou tam, kde jde jen o vlastní pohodlí. Na to je příliš vzácná.
👆👆👆
Ve středu už jsme měli na radnici od rána standardní “pondělí”. Ano, čtete dobře, běžnou pondělní agendu, tedy poradu a radu jsme měli posunutou kvůli státnímu svátku na středu. Protože jsem v pondělí a úterý chyběl a nakupilo se mi neskutečně e-mailů a agendy, tak jsem práci začal už v 7 ráno, abych měl alespoň 2 hodiny do začátku porady volné na splnění neodkladných úkolů s mými kolegy. V zasedačce jsem pak strávil kromě hodiny na oběd skoro 12 hodin! To zas byl den. Nejdřív od devíti porada, pak předrada, rada a nakonec koaliční jednání, ze kterého jsem utekl v 19:10. Někteří kolegové tam seděli až do půl desáté! To jen, až zase opozice někde bude tvrdit něco o tom, že děláme málo…
Na poradě vedení jsme znovu řešili dveře a světla v rámci rekonstrukce varny v ZŠ Mendelova. Kolegové chtěli ještě doložit nějaké další informace, takže jsme o realizaci těchto víceprací zatím nerozhodli. Nicméně věřím, že se brzy dobereme zdárného výsledku.
S kolegy jsem taky diskutoval velké ekonomické problémy našich sportovních a kulturních provozů. Nouzové stavy a uzavření budov se po finanční stránce dramaticky dotýká našich sportovišť, kulturáků i třeba bazénu. Pokud je v nouzovém stavu zavřené sportoviště nebo kulturní dům a pakliže se v něm netopí ani nesvítí, stejně je nutné energetickým společnostem platit nemalé prostředky za několik složek ceny energie. A to je v této nelehké době skutečně složité, mnohdy nemožné. Kolegové mě tak uložili jednat s vládou České republiky o možnostech podpory. S Magistrátem díky panu radnímu Chabrovi už v tomto směru některá opatření a pomoc přišla. V nejbližších dnech tak vyrazím za ministrem průmyslu Havlíčkem a budeme diskutovat možnosti systémové podpory nejen pro Prahu 11 ale i další městské části s podobnými problémy.
Současná situace je více než náročná. Proto je zapotřebí hledat finanční prostředky, kde se jen dá. Městské části již bohužel nemají příliš mnoho možností, kde by se ještě dalo ušetřit, aniž by byli dotčeni naši občané.
Na Radě jsme konečně schválili další krok družstevního bydlení, ve kterém budeme detailně prověřovat lokalitu Exnárova pro možnost výstavby pilotního menšího družstevního bytového domu.
Taky jsme schválili rekonstrukci výměníkové stanice v objektu Filipova a vzduchotechniky v kuchyni v Křejpského ulici. Oba tyto projekty připravují moji lidé celý tento rok, takže jsem rád, že se do konce roku stihne jejich realizace.
Večer jsme pak měli ještě koaliční jednání, které se týkalo primárně rozpočtu pro rok 2021, který nám dělá hodně starostí. Koronavirus a jeho ekonomické následky budou mít dramatický dopad i do financí naší městské části, takže nás čekají bohužel tvrdé škrty napříč všemi kapitolami rozpočtu.
Ve čtvrtek jsem také psal potěšující zprávu o nové platformě Golemio, která pomůže se stavebním řízením v Praze. V jednom z nedávných bytových🏠 okének jsem zmiňoval, že výstavbu v Praze brzdí neúměrně dlouhá stavební řízení, která se nezřídka protáhnou i na deset let👎. Nyní se snad blýská na lepší časy. S analýzou územních a stavebních řízení na území metropole nově pomůže městská datová platforma Golemio.
Údaje o zahajovaných územních a stavebních řízeních v jednotlivých městských částech začne Golemio shromažďovat a zpracovávat už počátkem příštího roku. Výstupy z platformy nám významně usnadní zkoumání příčin současných prodlev, což je prvním krokem k jejich nápravě.
Iniciativa “zapřáhnout” do pátrání Golemio vzešla ze strany Rady hlavního města Prahy. Moc mě těší, že se do platformy, kterou jsem pomáhal spustit, daří integrovat další a další datové sady o chodu města. Mít dostatek informací je nezbytným základem efektivního rozhodování.
Takže za mě dobrý krok kupředu. Co se situace bytů v Praze týče, potěšila mě i nabídka od Adam Zábranský – pražský radní, pirátského radního pro bydlení, a to stát se za opozici členem hodnotící výběrové komise pro výkupy soukromých budov pro dostupné bydlení.
I když se s Adamem ve všem samozřejmě neshodneme, je to pro mě jeden z mála radních, kdo se opravdu snaží pro Prahu něco dělat a jako jeden z mála si skutečně uvědomuje neustále se prohlubující problém s bydlením v našem hlavním městě. Navzdory svému nízkému věku, chybějícím zkušenostem s řídící funkcí se Adam za mě upřímně snaží a s pokorou respektuje názory ostatních, včetně opozice. Je v tomto přesným opakem svého spolustraníka Zdeněk Hřib – primátor Prahy.
Adamův nápad vykoupit koronavirem zkrachovalé ubytovny a hotely jsem zprvu přijal dost chladně. Sám dobře vím, jaké starosti máme na Praze 11 s rekonstrukcí bývalé ubytovny Sandra, kterou moji předchůdci podobně vykoupili za cca 350 milionů Kč. Přestavba objektu na důstojné dostupné bydlení stojí a ještě bude stát spoustu peněz z kapes daňových poplatníků. Navíc se potýkáme s mnoha dalšími potížemi, třeba s konstrukčními problémy staré panelové budovy atd. I z těchto důvodů jsem přijal pozvání do hodnotící komise, abych mohl s kolegy sdílet mé dosavadní zkušenosti z Jižního Města.
Včera jsme takzvaně otevřeli obálky ve výběrovém řízení. K mému velkému zklamání se soutěže zúčastnili jen 3 subjekty, které nabídly pouze 3 nemovitosti k výkupu. Je tedy otázka, zda vůbec nějaké bydlení bude možné na základě této soutěže nakonec pro Prahu vykoupit. To zjistíme v příštích týdnech, maximálně několika měsících, kdy budeme důkladně hodnotit a porovnávat jednotlivé nabídky.
V každém případě aspoň chválím tento pokus. Jak vám pravidelně píšu ve svých příspěvcích o bydlení – na bytovou krizi v Praze neexistuje jeden univerzální lék. Praha se nenaučí stavět nové byty ze dne na den a i kdyby to uměla, tak jich nevystaví najednou tolik, kolik jich chybí. Drobná opatření jako třeba regulace krátkodobých pronájmů typu AirBnB problém taky samy o sobě nevyřeší. Je potřeba dělat celou řadu menších či větších opatření a postupných kroků a chytře je kombinovat. Výkup existujících bytů, či celých objektů mezi tyto opatření zcela jistě patří. Čas teď ukáže, zda tato konkrétně zvolená cesta byla dobrou, nebo to bude nutné udělat znovu a lépe.
O tom vás budu samozřejmě informovat. 👍
V pátek jsem měl dopoledne pohovory se zájemci o práci na úřadě. Kromě toho jsem ještě dolaďoval některé nedokončené úkoly z týdne a s tím související papírování. Zbytek dne už jsem pak jako klasicky věnoval odpovídání na dotazy zde nebo v emailech od vás, občanů.
A to by za tento zkrácený týden bylo vše. Opět vám přeji, abyste se měli co nejlépe, a o víkendu si odpočiňte u nějakého dobrého filmu s rodinou nebo blízkými. Díky za váš čas a pozornost!
P.S. Nezapomeňte se v úterý připojit na online seminář zdarma na téma “Rozvoj dostupného bydlení”. Bude to určitě moc zajímavé. Odkaz najdete ještě v komentáři.
