Aktuální čísla naznačují, že ta nejhorší zdravotní rizika jsou pomalu za námi. Přichází první postupné rozvolňování striktních karanténních opatření, která v uplynulých týdnech ovlivnila životy nás všech.
To však nic nemění na faktu, že nás další a stejně obtížná (pokud ne dokonce obtížnější) krize vyvolaná pandemií teprve čeká. A v Praze to platí dvojnásob. Přibližně 10 procent HDP hlavního města totiž v posledních letech tvořil zahraniční cestovní ruch, který se prakticky zastavil. Jen Praha přitom pokryje zhruba čtvrtinu HDP celé České republiky. Zvlášť tíživě pak krize dopadne na pražské podnikatele, kterých je přes půl milionu a mají pod sebou téměř 100 tisíc provozoven. Většina z nich musela během nouzového stavu provozovny buď úplně zavřít, nebo jejich chod alespoň výrazně omezit. Dá se očekávat, že na úroveň tržeb, kterých dosahovali před koronakrizí, se jen tak nedostanou. Podnikatelé, kteří byli více závislí na zahraniční klientele, mohou mít navíc velké problémy nejen letos, ale i v dalších letech. Podle současných odhadů se totiž globální turismus bude do původních rozměrů vracet jen velmi pomalu.
Dost už ale depresivních zpráv, ty metropoli nespasí. Na čase je jednat, a to rychle. Jaké kroky je tedy potřeba učinit, aby se Praha co nejdřív dostala zpátky na výsluní?
Podpora podnikatelů na prvním místě
Prvním opatřením, které už město částečně (i když dost chaoticky) realizuje, je podpora podnikatelů. Zachránit všechny pražské podnikatele je nicméně utopie, město na to nemá a nebude mít peníze. Minimálně některé hotely, restaurace a další podniky navázané primárně na zahraniční turistický ruch situaci nezvládnou a zkrachují. To bude mít pochopitelně vliv nejen na jejich přímé zaměstnance (například kuchaře, servírky), ale v další vlně i na mnohé z jejich dodavatelů, což jsou často menší firmy zaměstnávající celou řadu profesí. Praha by proto měla zajistit pomoc co největšímu počtu podnikatelů, kteří mají šanci koronavirovou krizi ustát, vždy s důrazem na udržení zaměstnanosti.
Mezi další priority v rámci podpory podnikatelské sféry by měla patřit záchrana drobných podnikatelů v oblasti řemeslných živností (hospodští, pekaři, krejčí, řezníci, ševci apod.) V Praze jich máme přes 120 tisíc a pro chod města a život v něm jsou klíčoví. Když se pomoc města podaří správně nastavit a nasměrovat, vytvoří se tak podmínky, v nichž tito podnikatelé budou schopní absorbovat alespoň část nově nezaměstnaných z podniků, které v důsledku krize zaniknou.
Tolik k vizi, jak by pomoc podnikatelům probíhat měla. Realita je jí bohužel vzdálená: kroky, které dosud město ve vztahu k podnikatelům podniklo, jsou nesystémové a místo jednotného postupu si každá z 57 městských částí dělá, co chce. Zatímco některé bohaté městské části, které ve svých rozpočtech tvoří stamilionové až miliardové roční přebytky, rozhodly o plošném odpuštění nájmů místním podnikatelům, jiné na to prostě nemají a vyčkávají, s čím přijde stát, případně magistrát.
Prahu také poškozuje zcela zbytečný a v dnešní těžké situaci nepochopitelný politický boj stávající pražské koalice s vládou. Zářným příkladem byl záchranný program COVID II, který vláda naplnila z evropských peněz pro chudší regiony, a tak z něj logicky nemohly čerpat pražské podniky. Přestože měla vláda snahu domluvit se s městem, aby do programu vložilo své zbývající evropské peníze a spojením sil tak vznikl jediný podpůrný program pro celou republiku včetně Prahy, žádná spolupráce se nakonec nekonala. Vedení metropole jednání setrvale bojkotovalo s cílem zajistit pro Prahu vlastní program, který se však ukázal být fatálně podceněný a nesmyslně nastavený. Po registraci směšně nízkého počtu cca 380 žádostí o podporu byl pražský program ukončen. Výsledkem je absolutní chaos, kdy něco dělá vláda, něco Praha a něco jiného jednotlivé městské části. Podobným příkladem je mimořádná dotace na řešení koronavirové krize, kterou Praha městským částem poskytla ve výši 300 Kč na obyvatele. Městským částem však dodnes nebyl zaslán žádný metodický pokyn, jak s těmito financemi nakládat, resp. na co je použít a na co ne.
To vše jen podtrhuje silný dojem, že Prahu jako celek nikdo neřídí. Primátor Zdeněk Hřib se věnuje (poněkud neobratně) zahraniční politice a na koncepční vedení města zjevně rezignoval. Praha je přitom plná schopných lidí, kterým by stačilo nabídnout pomoc za jasně stanovených pravidel, a z krize by mohla vyjít silnější než kdy dřív.
Kdo investuje, nezlobí
Už ve středověku se po válkách, hladomorech či morových ranách budovaly významné veřejné stavby. Důvodem vždy byla snaha o obnovu ekonomiky a nastartování dalšího růstu. Praha, potažmo i městské části, by proto měly maximálně urychlit realizaci investičních akcí, které mají rozpočtované. Hlavnímu městu bohužel v posledních letech investování moc nešlo: místo efektivního řízení projektů a veřejných zakázek politici stále dokola restrukturalizují své odbory a realizace klíčových staveb váznou. Za všechny mohu jmenovat tři příklady.
Prvním z nich je rekonstrukce stanice Metra Opatov, jejíž spuštění trvalo od zadání zpracování projektu neuvěřitelných 12 let. Nové parkoviště P+R na Opatově, které by mělo přinést zhruba 600 parkovacích míst hned u metra, Praha projektuje podobně dlouho a realizace je stále v nedohlednu. A zapomenout nesmím ani na naše dva velmi dobře známé „mrakodrapy“, bývalou ubytovnu Sandra a sousední Hotel Opatov. U Hotelu Opatov začal magistrát soutěžit stavební firmu ještě dřív, než Praha 11 v případě jihoměstské Sandry. Výsledek? Zatímco Sandra už je kompletně vybouraná a připravují se další etapy projektu, magistrát ještě ani nevybral zhotovitele. A to vůbec nemluvím o stavbě Metra D nebo dokončení vnitřního a venkovního okruhu. To vše jsou obrovské investiční akce, které by dokázaly zaměstnat tisíce lidí, což je zvlášť nyní potřeba. Přál bych si proto, aby Praha napnula síly k jejich realizaci, zbytečně neškrtala a naopak se je snažila uspíšit. Velmi bych zároveň ocenil (a jistě bych nebyl sám), pokud by se v tomto ohledu snažilo město pomoci i městským částem, alespoň zvýšením příspěvků na připravené investiční akce, které se v tomto roce ukážou jako nerealizovatelné.
Ať je v Praze opět blaze
Ale nebuďme příliš skromní, Praha toho může udělat ještě mnohem víc! Třeba zlepšit svou prezentaci vůči zbytku republiky a snažit se do metropole nalákat tuzemské turisty. Na mysli mám všechny ty, kterým se do Prahy v posledních letech nechtělo, protože ji znali jako předražené město plné zahraničních turistů, kde je čeština spíš na obtíž. Ať už se tedy jedná o opatření na poli finanční politiky, spolupráci s městskými částmi, koncepční řízení nebo obyčejné PR, je na čase především přestat hořekovat a začít jednat, ideálně jinak než doposud. V tomto ohledu nastavila pandemie matičce Praze bolestné zrcadlo, za což jsem těm pitomým netopýrům svým způsobem vděčný.
Na závěr ještě pár tipů z Prahy 11, jak se s krizí poprat:
👉 Na pomoc podnikatelům jsme založili pracovní skupinu, v níž aktuální problémy a návrhy řešení diskutujeme se zástupci Hospodářské komory.
👉 Zřídili jsme poradenské centrum pro podnikatele, kde jim pomáháme vyplňovat žádosti o podporu ze záchranných programů a hledáme další možné zdroje pokrytí jejich deficitů.
👉 Stejně tak děláme s týmem úředníků maximum pro rozjezd plánovaných investičních akcí a řádné dokončení těch, které jsou již v běhu.
Všechny nás to stojí dost sil a času, ale věřím, že se tak Prahu 11 podaří v blízké době posunout na úroveň bohatších městských částí. Z pozice řadového pražského zastupitele, byť s funkcí místostarosty, však nemám nástroje, jak pomoci celé Praze. Doufám tedy, že můj dnešní článek alespoň inspiruje ty, kdo potřebné nástroje ke změně mají. Rád přiložím ruku k dílu, ať je v Praze opět blaze.
