Možná si říkáte, kdo vlastně je ten Ondřej Prokop. Kde jsem se vzal a co mě přivedlo do politiky? Než abych vás otravoval prázdnými frázemi, rozhodl jsem se vám radši sepsat svůj příběh pěkně od začátku. Nejsem totiž jen politik (v současnosti zastupitel hl. m. Prahy a Prahy 11), ale taky manžel, táta, podnikatel, bývalý programátor a motorkář. Hlavně ale…
Jsem obyčejný kluk z Jižňáku, který měl vždy velké sny.
Celé dětství i dospívání jsem prožil na Jižním Městě a bydlím tady dodnes. Chodil jsem tu na základní a střední školu, učil se jezdit na kole, potkal jsem tu své první lásky a zažil své první vítězství i pády.
Pražáci říkají o Jižňáku ledacos. Třeba, že je to jen betonová králíkárna, ale pro mě to byl vždy milovaný domov, ke kterému se mi vážou ty nejkrásnější vzpomínky. Taky proto mě hrozně štvalo, co se v Praze 11 dělo, když jsem vyrůstal. Vždyť naší městské části se tenkrát dokonce posměšně říkalo “jihoměstské Palermo”! Všichni věděli, že se na radnici používají dost pochybné praktiky. Jižní Město se tehdy vůbec nikam neposouvalo, problémy se neřešily a budoucnost Prahy 11 vypadala zatraceně bledě.
Politici si raději cpali kapsy penězi z podivných zakázek, dělalo se jen to, co se buď hodilo jejich spřáteleným podnikatelům nebo co vypadalo dobře před volbami, zatímco na obyčejné obyvatele sídliště se kašlalo. Jihoměstská radnice byla v rozkladu a “elity” z pražského magistrátu nějaký Jižňák vůbec nezajímal.
No a já? Chtěl jsem to prostě změnit.
Už jsem toho měl po krk
Už jsem měl dost toho, že Jižní Město akorát zaostávalo, chátralo a chudlo místo toho, aby se stejně jako ostatní části Prahy rozvíjelo. Jen sedět u piva a stěžovat si, jak to dělali všichni kolem, mi ale přišlo málo. Proto, když se v roce 2014 naskytla příležitost, rozhodl jsem se kandidovat do zastupitelstva Prahy 11. Věděl jsem, že se věci můžou změnit, ale rozhodně se nezmění samy od sebe.
Do politiky jsem tak šel s jasným plánem. Udělat všechno pro to, aby bylo z Jižňáku krásné místo k životu. Znamenalo to pustit se konečně do zanedbaných vnitrobloků, opravit silnice a chodníky, zvelebit parky a hřiště nebo taky zrekonstruovat stanice metra, které třicet let od revoluce neskutečně zchátraly. Věděl jsem, že je potřeba začít stavět opravdu pro lidi a vybudovat tu místo megalomanských developerských projektů školky, obchody, restaurace, kulturu a zábavu.
Věřil jsem, že když do toho dám všechno, podaří se mi Prahu 11 proměnit v městskou část, na kterou budou její obyvatelé opravdu pyšní. Byl jsem mladý, plný elánu a chuti do práce. A taky dost naivní.
Začátek politiky byl krušný
Navzdory veškeré mojí energii jsem totiž brzy zjistil, že to nebude zdaleka taková hračka, jak jsem si vyfantazíroval. Protože jsem od svých 21 let podnikal, byl jsem zvyklý, že když se člověk dostatečně snaží a věnuje něčemu hodně času a úsilí, úspěch ho nemůže minout. Tak nějak jsem tedy předpokládal, že to v politice bude podobné jako v podnikání. Potom, co jsem se se stal zastupitelem Prahy 11 a pak i celé Prahy, jsem však rychle vystřízlivěl.
Ukázalo se, že politika není vůbec jednoduchá disciplína. Každý úřad je svázaný obrovskou spoustou předpisů, pravidel a zákonů. Vedle toho musíte bojovat s nekonečným množstvím různých výborů, rad a porad, komisí a lidí, z nichž každý má jiný názor. Změnit nebo realizovat byť i něco malého vám tak zabere klidně týdny. Změnit něco velkého pak měsíce a v mnoha případech i celé roky.
Než jsem si zvykl, jak to chodí, několikrát jsem si tedy pořádně nabil nos. Nikdy jsem ale neztratil víru v to, že se jednou naplní můj sen o příjemném a skvěle fungujícím Jižním Městě, potažmo celé Praze. Ten mladý kluk ze sídliště plný ideálů, co se je každý den snaží proměnit v realitu, je prostě pořád ve mně. A tak jsem se i přes těžké začátky odmítl vzdát.
Nevzdával jsem se
Postupně jsem se učil, jak to na radnici funguje, a snažil se odvádět co nejlepší práci. Ta mě dovedla až k tomu, že jsem se stal místostarostou Prahy 11 pro správu majetku, investice a podporu podnikání, takže jsme s mými kolegy mohli konečně pustit přesně do těch projektů, které jsem si přál na Jižňáku realizovat.
Za těch několik let ve funkci se našemu týmu podařilo udělat hodně dobrého, já osobně mám pak radost hlavně z těchto dokončených projektů:
- velká rekonstrukce a přístavba Základní a mateřské školy Chodov
- modernizace školní kuchyně pro Základní školu Mendelova
- opravy a rozvoj dalších škol (např. zateplení ZŠ Ke Kateřinkám)
- revitalizace dvou krásných vnitrobloků
- oprava pochozí zóny Háje, která byla v rozkladu
- oprava lávky k Centru Chodov
(Na další výsledky naší práce se můžete podívat zde.)
Bohužel politika je drsná disciplína, v níž často vůbec nezáleží na tom, kolik práce odvedete, ale zda jste ochotní zavírat oči před špinavými zákulisními praktikami. Já je tolerovat nechtěl, což mě záhy doběhlo.
V roce 2019 jsem totiž začal mít podezření, že se na pražském magistrátu děje něco nekalého. Jako zastupitel hlavního města jsem byl svědkem řady podivných rozhodnutí, kdy Praha rozházela spoustu veřejných peněz na zakázky přidělené neznámým firmám, samozřejmě bez výběrového řízení. Některé z těchto firem neměly dokonce ani žádné zaměstnance nebo skutečné sídlo! Protože jsem korupci a kamarádíčkovské kšefty netoleroval na Jižňáku, nehodlal jsem se s nimi smířit ani ve “velké” Praze, a tak jsem na pochybné magistrátní zakázky začal upozorňovat. Přišlo mi fér Pražanům ukázat, co se tu s jejich penězi děje.
Zbytek příběhu už asi znáte. Mé příspěvky četly desítky tisíc lidí a z odhalených kauz byl slušný poprask. O vše se začala hodně zajímat i celostátní média, takže jsem měl mnohokrát šanci konfrontovat v přímém televizním přenosu i primátora Hřiba. Jak se ale dalo očekávat, moje snaha rozkrýt kšeftování a korupci na pražském magistrátu se vůbec nelíbila těm, co do ní byli zapojeni, a já od nich brzy dostal za uši. V září 2021 jsem byl z pozice místostarosty Prahy 11 odvolán.
Když si znepřátelíte mocipány
Byl jsem tím pádem zbaven funkce, která mi do té doby umožňovala dohlížet na veřejné zakázky a investice v naší městské části, kde Piráti chtěli za každou cenu pokračovat například ve stavbě Arény ledových sportů. Spolu s kolegy jsme přitom měli silné podezření, že u tohoto projektu dochází k nekalému hospodaření s městskými financemi, a chtěli jsme ho proto zastavit. Piráti však projekt bránili stůj co stůj a nakonec mě radši odvolali, abych už jim nemohl koukat pod prsty.
Dnes, když píšu tyto řádky (červen 2022), už je všem naprosto jasné, že se na pražském magistrátu celé roky krade. Magistrát totiž ovládla mafiánská skupina kolem náměstka primátora Petra Hlubučka. Tato zločinecká organizace napojená na hnutí STAN a Čižinského Prahu Sobě ovlivňovala za tichého souhlasu Pirátů celé roky veřejné zakázky v hodnotě miliard korun. V posledních týdnech vyplývají na povrch další a další zjištění o tom, kam až tato korupční chobotnice prorostla a kdo všechno do ní byl zapojen.
Vzhledem k tomu, že na podivné zakázky současné pražské koalice upozorňuji už dlouho, nemůžu říct, že bych tím byl úplně překvapený. Bohužel v době, kdy jsem o korupci v Praze mluvil pouze já a nikdo jiný, si mnoho lidí myslelo, že přeháním a snažím se stávající koalici neprávem očerňovat.
Pravda se sice ukázala až dlouho po mém odvolání z pozice místostarosty Prahy 11, to mě však ve snaze rozkrýt další nekalosti v pražské politice nezastavilo. Naopak, dál jsem o nich veřejně mluvil i psal a dělám to dodnes.
Věřím v Prahu funkční, spravedlivou, moderní
Přes všechnu tu špínu, která vyšla na světlo, bych vám ale chtěl říct jedno. Pokud jde o naše hlavní město, zůstávám optimistou. Věřím, že Praha může být plně funkčním moderním západním městem, kde panuje řád a spravedlnost. Věřím, že si Pražané zvolí vládu, která bude myslet i na obyčejné občany a nebude zneužívat svého postavení k osobnímu obohacení. Také věřím, že už mají lidé dost nepodařeného pirátského experimentu, kterého jsme pod Hřibovým vedením svědky poslední čtyři roky.
Lídrem kandidátky hnutí ANO a tedy i kandidátem na primátora hlavního města Prahy je v letošních komunálních volbách můj dlouholetý kolega a kamarád Patrik Nacher. Je to čestný, velmi pracovitý člověk se skvělými hodnotami a já jsem přesvědčený, že bude přesně takovým primátorem, jakého naše město potřebuje. Patrik má proto moji plnou podporu.
Co se týče mě, jak už jsem psal na začátku – jsem stále tím klukem z Jižňáku, který nechce už nikdy dovolit návrat “jihoměstského Palerma”. Proto se v podzimních volbách utkám o funkci starosty Prahy 11. Mám jasnou představu, čeho chci na Jižním Městě dosáhnout, a dost síly, aby se mi to pro nás všechny povedlo. Pokud vás zajímá víc, neváhejte si o tom přečíst zde.
Ondřej Prokop
kandidát na starostu Prahy 11,
předseda hnutí ANO v Praze
P.S. Nezapomeňte sledovat mé sociální sítě (Facebook, Instagram, Twitter). Každý den tam publikuji novinky ze světa nejen pražské a jihoměstské politiky. Pokud se mě chcete na cokoliv zeptat, určitě mi napište tam nebo přímo na e-mail. Snažím se odpovídat rychle a vždy úplně všem!
P.P.S. Mrkněte taky na můj rozhovor v podcastu Na jedno se Standou Brunclíkem. Vyprávěl jsem o svých deseti letech v komunální politice, o zkušenostech s vládou aktivistů na Jižňáku i nekonečných dohadech na magistrátu, o pozitivních věcech a lidech, kterých si vážím, ale i o bizarnostech, které se v Praze dějí (obzvlášť poslední dobou).
