Jsem grafik, webař a dnes už tak trošku i manažer. Jako dítě jsem se pořád hrabal v počítačích a programoval první weby. Třeba pro svoje rodiče. Taky jsem jako brigádu při studiu roznášel letáky. To mě vlastně přivedlo k marketingu, ve kterém podnikám od 18 let. Dneska mám ve firmě dvacet lidí a pořád děláme weby.
Mám rád nové technologie. Třeba mě štvalo, že tak důležité odvětví, jako je medicína, se v IT oblasti pořád pohybuje v minulém století papírových diářů. Tak jsme s kamarádem založili další firmu, která dělá software pro zubaře. Mají v něm všechno: kalendář, informace o svých pacientech, všechno je synchronizované přes internet v cloudu. Neskutečně jim to šetří práci a taky je to mnohem efektivnější.
Něco podobného chci dělat i v politice. Kam se podívám, vidím neskutečné plýtvání na všech úrovních veřejné správy. Kdybych takhle vedl svoji firmu, jsem dávno v bankrotu. A to mě štve. Stejně jako u těch zubařů. Dneska jsme v době technologií, které to umí řešit. Stačí to udělat.
Politika? To pro mě byla ze začátku taková směs aktivismu a naivity. Víte, přes 30 let žiju na Jižním Městě. Říkalo se tam tomu jihoměstské Palermo a vůbec se tomu nedivím. To jste šli po ulici a každý den míjeli 25 metrový bazén za tři čtvrtě miliardy. Každý věděl, že by za ty peníze šel postavit klidně aquapark s tobogánem. Ale tehdejší vedení Prahy 11 to prostě udělalo takhle. To samé rozprodej pozemků. Všude po světě si města pozemky nechávají, aby mohla určovat, co na nich bude a jestli to bude městu ku prospěchu. Ale Praha ne, Praha všechno rozprodala. Podle mě lumpárna za bílého dne, která nám na řadu let dopředu svázala ruce.
To bylo někdy kolem roku 2012. Věděl jsem, že chci dělat víc než jen nadávat v hospodě. Ale co? Tehdy jsem v pořadu Jana Krause viděl Andreje Babiše, který se akorát chystal vstoupit do veřejného života. Mluvil mi z duše. Přesně popsal moje pocity z politiky na celostátní i lokální úrovni. Paroubek, Topolánek, Nečas, Kalousek… nikoho z nich jsem už v čele státu nechtěl vidět. A bylo mi jasné, že Babiš to vidí stejně. Navíc je podnikatel. Stejně jako já a stejně jako můj táta. A já jsem chtěl, aby v politice byli lidé se zkušenostmi z normálního světa, ne ze stranických sekretariátů.
Takhle tedy vznikla buňka ANO na Jižním Městě. Proč jsme do toho šli? Hlavně proto, abychom odstranili tehdejšího starostu Mlejnského, strůjce jihoměstského Palerma. A ono to vyšlo. Za těch pár let se nám na Jižním Městě spousta věcí povedla a myslím, že máme být na co hrdí.
Na druhou stranu obvykle do věcí neskáču po hlavě. Nikdy bych si třeba v politice nedovolil skočit hned na nejvyšší úroveň. Proto jsem rád za ty čtyři roky v komunálu. Naučil jsem se toho hodně a cítím, že je čas zkusit vyšší metu. Proto kandiduji i do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Chci zkrátka dělat to samé, co už dělám na Jižním Městě: bránit korupci, prosazovat moderní řešení na úřadech a celkově dostat řízení města blíž jeho občanům.
Konec konců jedním z těch občanů jsem i já. Celý život žiju na Jižním Městě a nechci se nikam stěhovat. Proč taky? Mému synovi je čtyři a půl roku a je fajn vyrůstat v místě, kde máte z jedné strany Krčský les a z druhé Hostivařský Lesopark s přehradou. Za pár let budeme řešit školu a z Jižního Města jsou všechny snadno dostupné. Nic mi tam nechybí. Když potřebuju do centra, jsem v něm za patnáct minut metrem. Lepší místo k žití bych hledal těžko.
Taky mě baví cestovat. Ale nějak mi dochází, že čím víc jsem toho projel, tím radši se vracím domů. Často si neuvědomujeme, jak dobře se máme a co u nás všechno funguje. A to mě dost mrzí, tahle blbá nálada. I proto jsem šel do politiky. Chápu, co lidi štve. Mě to totiž štve taky. A jestli se mi aspoň něco z toho povede v politice změnit, tak si třeba lidi začnou víc všímat toho dobrého, co tu máme. To bych chtěl.
