Z víkendového sjezdu hnutí ANO hodnotím několik pozitiv.
1) v nejužším vedení se nic nemění, což je dobře. Nebylo by moudré přepřahat koně, které vyhrávají závod.
2) mám velkou radost z obrovské podpory Martin Stropnický, což pro mě osobně znamená a) posílení vlivu Prahy v rámci celého hnutí ANO b) naději, že bychom za rok mohli mít po letech prezidenta, který může být opět velkým státníkem a důstojně reprezentovat naši zemi.
3) Na rozdíl od hysterických výkřiků některých mých „přátel“ na FCB o totalitní úpravě stanov mám radost, že pan předseda má konečně a jednoznačně ve stanovách ukotveno „právo veta“ v rámci kandidátek. Ti, kteří nejsou a nebyli v politice to asi chápou špatně a já se jim nedivím, ale prostě politické uskupení mnohdy dokáže vygenerovat na přední místa kandidátky kandidáta, která není tak úplně v pořádku. Na to dojela kdysi ODS, dojíždí na to ČSSD a další strany, které nejsou schopny některé své problematické osobnosti upozadit či se jich prostě zbavit. Je zcela v pořádku, že předseda strany může zasáhnout na poslední chvíli a vyřadit „zkažené“ kusy, které ohrožují tvář a morální kredit celého hnutí, pokud se jakkoli dostanou na volitelná místa kandidátky. Pokud chce hnutí ANO na podzim tohoto roku vyhrát volby do PSP ČR je to obrovská odpovědnost a o to pečlivěji musí být kandidátky postaveny.
