Letos v dubnu začala dlouho probíraná demolice domu na rohu Václavského náměstí
a Opletalovy ulice. Tato demolice se stala předmětem mnoha diskuzí, rozepří a kontroverze. Památkáři, známí architekti i široká veřejnost demolici často odsuzují s obviněním z kulturního barbarství a s obavou, jak do tváře patrně nejslavnějšího náměstí v České republice zasáhne výstavba nového tzv. Květinového domu, který má stávající budovu nahradit. Podobné zásahy však nejsou jen případem Václavského náměstí ba ani Prahy samotné, můžeme se s nimi setkávat napříč republikou. Otázka zní, v jakých případech a do jaké míry jsou tyto zásahy špatné?
Lidská společnost se neustále vyvíjí, a s ní i její obydlí. Města, ve kterých žijeme, nevypadala pořád stejně. Když se podíváme na historické obrázky Václavského náměstí napříč staletími, můžeme pozorovat, že co fotografie, to v podstatě jiné náměstí. Bourání starých budov tak v zásadě není nic nového. Vždy je ale nutné zvážit, do jaké míry nové stavby své okolí doplňují a povznášejí, a do jaké míry jsou jen lidově řečeno pěstí na oko.
Jak ale poznáme, která budova má historickou hodnotu, a která je prostě jenom stará? Do určité míry mají všechny staré budovy historickou hodnotu, ale znamená to, že bychom měli přestat stavět nové a zakonzervovat se v současné podobě našich měst? Nejsou česká města tak turisticky vyhledávaná právě pro jejich rozmanitost, ve které se snoubí baroko s renesancí, klasika s modernou a další? Vezměme si jako příklad za všechny pařížskou „Eifelovku“ z roku 1889. Těžko byste v době jejího vzniku hledali ve Francii nenáviděnější budovu. Např. slavný spisovatel Guy de Maupassant ve slavné věži často jídával se slovy, že je to jediné místo v Paříží, kde se na ni nemusí dívat.
Květinový dům nepochybně neaspiruje na to stát se pražskou Eifelovkou a problémem zůstává, nakolik vůbec na tak významné místo, jakým je Václavské náměstí, zapadá. Jeho výstavba má však i řadu příznivců, kteří argumentují tím, že původní dům byl ošklivý, nikterak historicky významný, a že Květinový dům bude pro Václavské náměstí osvěžením. Ostatně to nebude první poměrně nová budova. O kousek níže stojí obchodní dům Van Graaf, na protější straně můžeme najít např. slavného Baťu, který mezi okolními budovami rovněž vyčnívá, a takových příkladů bychom našli ještě několik. Výstavba moderních budov v historickém centru tak u nás není ničím novým. Kousek od Václavského náměstí, třeba na Národní třídě, můžeme z nedávné doby pozorovat další dvě. Tou první je Quadrio, které vzniklo roku 2014 nad stanicí metra, a které už nyní láká turisty na otáčející hlavu Franze Kafky, tou druhou je teprve dokončovaný Palác Národní.
Nakolik jsou ale tyto zásahy přínosem pro tvář města a pro lidi, kteří v něm žijí? Měla by historická centra zůstat zachována v aktuální podobě, nebo je občas výstavba něčeho nového pozitivním posunem vpřed? Napadají vás nějaké konkrétní případy? Budu rád, když se o ně se mnou podělíte.
