Přestože Jižní Město patří mezi největší panelová sídliště nejen v Praze, ale i v České republice, není jediné. Už jen v Praze můžeme najít další panelové komplexy, které si svojí velikostí nezadají s legendárním Jižákem. Jedním z nich je Jihozápadní Město, oblast spadající pod Prahu 13.
Architektonická soutěž na tento obytný soubor probíhala v letech 1967-1968. Tu nakonec vyhrál architekt Ivo Oberstein z atelieru Rodas. Ivo Oberstein není v odborné společnosti neznámým jménem. Kromě účasti v architektonických soutěžích v šedesátých letech působil zároveň jako na Ústavu hlavního architekta, kde se věnoval hlavním urbanistickým problémům v Praze. Nicméně projekt Jihozápadího Města patří mezi jeho stěžejní projekty.
Pod tento obytný soubor patří několik sídlišť, jmenovitě sídliště Nové Butovice, sídliště Lužiny, sídliště Stodůlky a sídliště Velká ohrada. Mezi nejdůležitější prvky návrhu patřilo prodloužení metra B. Pracovalo se zde ještě s variantou rychlé tramvaje, nicméně prodloužení metra nakonec zvítězilo a dnes můžeme objektivně říct, že se jednalo o dobrý krok nejen v plánování sídlišť, ale i v celopražském měřítku. S prodloužením linky B se ale již nepočítá.
Jaké jsou tedy charakteristické prvky Jihozápadního Města? Původní pozemek patřil mezi poslední nezastavěná území pro hromadné ubytovací soubory. Kvůli komplikovanému terénu ale bylo potřeba rozdělit celkový soubor na několik dílčích částí, kterých nakonec bylo šest. Realizovány byly čtyři z nich. Důležité bylo i začlenění stávajících vesnic, jako můžeme vidět v případě Stodůlek. Charakteristickým prvkem bylo respektování stávajícího kostelu, který se nachází ve středu sídliště. Nové Butovice se staly jakousi hlavní vstupní branou do Jihozápadního Města, jejichž urbanistický koncept s uzavřenými bloky sloužil jako novodobé centrum města. Zde můžete nalézt i velké množství obchůdků a veřejné vybavenosti. Naopak Velká Ohrada představovala se svou nízkou zástavbou přechod mezi paneláky a shluky rodinných domů směrem ke svahům. Lužiny svým konceptem obrovských obytných bloků byly svým způsobem experiment. Měly prověřit oddělování veřejných, poloveřejných a soukromých prostorů a jejich vzájemné fungování. Například ve vnitroblocích byly navrhovány školky, jesle a dětská hřiště.
Zajímavé je, že trend vývoje obyvatel v této části Prahy naprosto odporuje tomu, čemu jsme zvyklí u Jižního Města. Soubor byl zamýšlen pro 80 000 obyvatel (stejně, jako na Jižáku) a od původního počtu cca 32 000 lidí z roku 1991 se množství obyvatel vyšvihlo na téměř 52 000 obyvatel v roce 2011. Je to převážně dané tím, že se sem na začátku existence sídliště nastěhovaly hlavně malé rodiny s dětmi. Ty jsou dnes ve druhé generaci a stále zde bydlí. Nicméně podíl dětí a pracujích se pravidelně snižuje, zatímco podíl seniorů zvyšuje podobně, jak jsme zvyklí na Jižním Městě. Určitý podíl na tom má samozřejmě i příliv obyvatel do nových obytných souborů v této lokalitě (např. Stodůlky).
Některé nové developerské projekty nicméně již nenavazují na urbanistický koncept vytvořený Ivem Obersteinem, což je podle mnohých odborník vnímáno jako škoda. Inovativní přístup, který provázel návrh po celou dobu jeho vzniku, vytvořil z těžce uchopitelného území atraktivní obytnou zónu s výbornou dopravní obslužností a veřejnou vybaveností, z čehož těží projektanti dodnes.
Text je zpracován podle výstavy „Příběh paneláku v Praze“, která je součástí projektu „Panelaci.cz“. Více informací o projektu můžete nalézt na facebookových stránkách: facebook.com/panelaci
