Milí Pražané,
kostky jsou vrženy a metodika pro kontribuci developerů dostala na čtvrtečním zasedání pražského zastupitelstva zelenou
.

Jedním z argumentů, který od jejich zastánců zaznívá, je, že se tento způsob spolupráce osvědčil v řadě evropských metropolí. To samozřejmě nelze rozporovat. Je ale třeba jedním dechem taky říci, že ve městech s úspěšnou bytovou
politikou se rámec dohod s developery od té „naší“ výrazně liší, a to jak co do intenzity spolupráce, tak v mantinelech daných legislativou.


Významný rozdíl ale oproti Praze je intenzita, s jakou jsou developeři zapojeni do procesu územního plánování. Spolu s městskými plánovači se například podílí na tvorbě lokálních územních plánů.
U stavebních záměrů, které jsou s v souladu s takto prodiskutovaným plánem, lze následně v mnoha případech ihned zažádat o stavební povolení. To bývá obvykle uděleno v řádu několika měsíců, přičemž část úkonů s ním spojených lze vyřídit online. Pro každého, kdo je znalý pražských poměrů, je něco takového jen obtížně představitelné.
Velkou brzdu rozvoje Prahy i dalších měst a obcí představují nejen zkostnatělé povolovací procesy, ale také naše daňová a rozpočtová politika: Zatímco v České republice se daně z nemovitostí podílí na rozpočtu obcí pouhými dvěma procenty, v rámci všech zemí se z nich do samospráv vrací v průměru devět procent. Získané finance tak mohou v rámci rozvoje snáze směřovat podle aktuálních potřeb.
Příkladů, v čem se úspěšné modely spolupráce odlišují od čerstvě schválené metodiky, je samozřejmě více. Mé obavy z výsledků její implementace proto přetrvávají. Budu nicméně rád, pokud je praxe nepotvrdí.
Myslíte, že by města měla s developery spolupracovat více než doposud
A pokud ano, v jakých oblastech


Jako vždy se těším na vaše názory a postřehy 

v komentářích.


