Město je živoucí organismus, ve kterém je vše vzájemně propojeno. Vše, co se v nějaké lokalitě stane, má v dlouhodobém horizontu dopad na to, jak v daném místě žijí lidé a jak je na tom dané místo v rámci ostatních obcí a okrsků. V Praze už dlouhodobě existuje trend, který poukazuje na to, že se lidé stěhují z centra města (Praha 1-10) do okrajových částí Prahy (Praha 11-20). Přesto ale hustota obyvatel na Jižním Městě stabilně klesá. Jak je to možné?
Z grafu je evidentní, že největší vybydlení z centra Prahy proběhlo mezi lety 1970 a 1990, kdy se lidé stěhovali do nově postavených sídlišť. Po roce 1990 hustota obyvatel stále klesá, nicméně nejedná se už o tak prudký pád. Na Praze 4 se podařilo úbytek obyvatel ustálit, v dalších částech Prahy naopak obyvatel dokonce přibylo.
U okrajových částí Prahy je to přesně naopak. Tam, kde vyrostla velká panelová sídliště, je zaznamenán strmý nárůst obyvatel mezi lety 1970-1990. Jmenovitě jde třeba o Jižní Město, Řepy, Stodůlky, Hostivař a další. Ale jak se vyvíjí situace po Samotové revoluci? Na Jižním Městě počet obyvatelstva postupně klesá. Je to zapříčiněno hlavně tím, že populace stárne a nikdo samozřejmě není nesmrtelný. Ale takto to chodí všude na světě. Jak je tedy možné, že v jiných městských úsecích, od Prahy 13 po Prahu 22 počet obyvatel výrazně stoupl za posledních dvacet let?
Může za to výstavba nových bytových domů a pokrývání stále rostoucí poptávky po bydlení v Praze. Lokality, které nabízejí moderní bydlení držící krok se současností logicky přitahují větší pozornost střední vrstvy a bohatší klientely. Lidé chtějí mít kvalitní bydlení v prostředí, kde se příjemně bydlí. Pokud porovnáte třicet let starý panelák a současnou bytovou výstavbu, třebaže se jedná o obyčejnou architekturu, na které chce developer hlavně vydělat, v čem se Vám bude bydlet lépe? Pro porovnání – na Praze 13 bylo za posledních postaveno tři krát více bytů než na Jižním Městě a to se podepsalo na celkovém počtu obyvatel.
Pokud porovnáme všechny pražské části podle toho, kolik obyvatel připadá na jeden byt postavený mezi lety 2001 – 2015, vychází z toho opravdu trpký závěr pro Prahu 11. Jižní Město a Praha 1 jsou s velkým odstupem na úplném konci žebříčku, což poukazuje na výrazný nedostatek nových bytů. A to je Praha 1 část města, která slouží jako turistické centrum, kde je velká koncentrace kulturních staveb, historicky významných objektů, národních institucí a firem. Jedná se zároveň o část města, která se nemá už jak dál rozpínat a zároveň je památkově velmi striktně omezena. Přesto se tu s ohledem na počet obyvatel postavilo více bytů oproti Jižnímu Městu.
Co z toho vyplývá? Výstavba nových bytovek není možnost. Je to povinnost. Celková kvalita provedení, umístění a architektonické řešení jsou spíš problémy regulace, práce úředníků a městského architekta. Developer bude samozřejmě vždy chtít ušetřit tam, kde se dá. Je na vedení města, aby mu jasně vystavilo mantinely, kam až může.
