Našel jsem dnes úžasný článek o který se s vámi musím podělit. Dokazuje to, že jako lidstvo žijeme v nejlepších časech historie. Podívejte se na shrnutí zásadních zjištění projektu Our World In Data, který mapuje vývoj globálních životních podmínek za posledních 200 let.
Nedávný průzkum položil respondentům otázku: „Myslíte si, že se současný svět mění k lepšímu, k horšímu, nebo zůstává stejný?“ 10 % Švédů uvedlo, že se svět mění k lepšímu, v USA tuto odpověď uvedlo 6 % respondentů a v Německu pouze 4 %. To znamená, že jen hrstka lidí se domnívá, že se svět mění k lepšímu.
Co vše pro zodpovězení této otázky je třeba vzít v potaz? Otázkou stále zůstává, jak moc se svět změnil. Musíme se tedy na celou věc podívat z historického pohledu. Položená otázka se týká celého světa, do odpovědi tak tedy musíme zahrnout každého z nás. Dále musíme vzít v potaz historii globálních životních podmínek, a tudíž historii každého jednotlivce.
I. Chudoba
Abychom si uvědomili, z čeho pocházíme, musíme se vrátit v čase. Ovšem 30 nebo 50 let nestačí. Když vezmeme v potaz, jak svět vypadá jen během našeho života, může se snadno stát, že jej mylně považujeme za neměnný. Na jedné straně světa panuje zdraví, bohatství a vzdělání a na druhé chudoba, negramotnost, nemoci a podobně. Je chybné se domnívat, že tomu tak vždycky bylo a bude.
Podívejme se na věc z většího odstupu a jiného úhlu. V ten okamžik nám musí být hned jasné, že svět vůbec není stejný. Země, které jsou dnes bohaté, na tom byly ještě před nedávnem opačně. Dokonce byly v ještě horší situaci, než jsou dnešní chudé země.
Abychom se vyhnuli domněnce, že sever byl vždy bohatší než jih, musíme se vrátit o 200 let nazpátek. Tedy do doby, než se radikálně změnily životní podmínky.
Podle oficiálních dat se za chudobu považuje situace, kdy musí člověk vyžít z 1.90 $ na den (v přepočtu asi 49 Kč). Do této částky se počítají nejen materiální příjmy. Tento fakt je důležitý zejména pro chudé rodiny, které jsou živy zejména ze zemědělství. Hranice chudoby se liší země od země a kvůli inflaci se zároveň i neustále mění. Vyčíslena je podle kurzu takzvaného mezinárodního dolaru.
První graf ukazuje podíl populace žijící v absolutní chudobě. V roce 1820 si nadstandardního životního stylu užívala jen úzká skupina obyvatel, zatímco zbylá většina žila v podmínkách podobných těm, které dnes nazýváme absolutní chudobou. Od té doby se ale počet lidí žijících v absolutní chudobě snížil. Čím dál tím větší část světa se zprůmyslňovala, díky čemuž se podařilo dostat obyvatelstvo z chudoby. V roce 1950 žily v absolutní chudobě tři čtvrtiny světové populace. V roce 1981 to stále bylo 44 %. Průzkumy ukázaly, že v uplynulém roce spadl podíl absolutní chudoby pod 10 %.
Je to obrovský úspěch. Z mého pohledu výzkumníka zaměřeného na růst a nerovnost jde o největší úspěch za uplynulá dvě století. Úspěch je to o to větší, když si uvědomíme, že za tu dobu se počet obyvatel zesedminásobil. Podívejte se na graf, který znázorňuje počet lidí žijících v chudobě a mimo ni. (Ve zdrojovém článku můžete navíc po rozkliknutí volby ‘Absolute’ získat přehled absolutní počtů lidí žijících v extrémní chudobě a mimo ni. Grafický přehled včetně růstu populace získáte stejným způsobem i u ostatních grafů.) Ve světě bez ekonomického růstu by takové navýšení objemu populace znamenalo čím dál horší podmínky pro každého z nás. Sedminásobný nárůst populace by dostal do absolutní chudoby každého z nás. Došlo ale k naprostému opaku.
V období, kdy došlo k neuvěřitelnému ekonomickému růstu, se našemu světu podařilo zajistit větší prosperitu většímu počtu lidí a zároveň dostat větší počet lidí z chudoby.
Zvýšení produktivity bylo důležité také proto, že jsou díky němu zcela běžnou součástí našich životů různé druhy služeb. Máme více jídla, lepší oblečení a žijeme v méně stísněných obydlích. Produktivita je poměrem mezi výstupem naší práce, a tím, co do ní vkládáme. Rostoucí produktivita tak jde ruku v ruce s naší pracovní výkonností. Na druhou stranu se ale také podstatně zkrátila pracovní doba.
Díky ekonomickému růstu se také změnily vztahy mezi lidmi. Po dlouhou dobu bezrůstového období bylo to, aby se někdo měl lépe podmíněno tím, že se někdo bude mít hůře. Vaše štěstí bylo sousedovým neštěstím. A právě toto ekonomický růst změnil. Umožnil to, že se máte lépe, když se mají lépe ostatní. Vynalézavost lidí, kteří vyvíjejí technologie, díky nimž roste produktivita (automobily, stroje nebo komunikační technologie), z některých z nich udělala boháče, ale zároveň navýšila produktivitu a příjmy ostatním. V rámci teorie her, je kvalita života v ekonomice s nulovým a nenulovým (pozitivním) součtem nesrovnatelná.
Média jsou bohužel posedlá informováním o jednotlivých událostech a negativních věcech a téměř nevěnují pozornost pozvolnému vývoji, který mění tvář našeho světa. Z empirických dat týkajících se snižování chudoby bychom si mohli uvést, jak by vypadala zpráva médií, zaměřená na popis světového rozvoje. Titulky by mohl znít nějak takto: „Od včerejška se počet chudých snížil o 130 000 lidí“. A tuto zprávu dne by neměly jednou, ale měly by ji mít nasazenou již od roku 1990. Každý den. Průměrný denní pokles počtu lidí žijících v extrémní chudobě se od té doby totiž pohybuje právě kolem číslice 130 000.
II. Gramotnost
Jak se změnila vzdělanost světové populace během této doby? Graf níže ukazuje podíl světové populace z hlediska gramotnosti během posledních dvou století. V minulosti byla schopná číst a psát jen nepatrná elita populace. Dnešní vzdělanost – včetně nejbohatších zemí je úspěchem jen velmi nedávné doby. Vzdělanost se stala normou pro světovou veřejnost až během posledních dvou století.
V roce 1820 byl z 10 lidí gramotný pouze 1 člověk, v roce 1930 to byl každý třetí člověk a nyní je gramotných 85 % světové populace. Jinak řečeno, jestliže jste žil v roce 1800, šance, že nebudete umět číst, byla 9 ku 10; dnes je schopno číst více než 8 z 10 lidí. A, pokud jste mladý, jsou šance mnohem vyšší, jelikož většina dnešních negramotných lidí patří ke generaci starší.
Domníváte-li se, že věda, technologie a politická svoboda jsou důležité k vyřešení světových problémů a myslíte-li si, že tomu může napomoci čtení a psaní, pak se podívejte na údaje v absolutních číslech. (Ve zdrojovém článku stačí v pravé části záhlaví vybraného grafu kliknout na volbu ‘Absolute’.) V roce 1800 bylo ve světě 120 milionů lidí, kteří uměli číst a psát; dnes je zde, se stejnou znalostí, 6,2 miliardy obyvatel.
III. Zdraví
Jedním z důvodů, proč nevidíme pokrok, je to, že si neuvědomujeme, jak těžké byly životní podmínky v minulosti.
V roce 1800, se přibližně 43 % dětí našich předků nedožilo pěti let. Historické odhady hovoří o tom, že ve špatných podmínkách se žilo na celém světě; mezi jednotlivými regiony se situace lišila jen velmi málo a ve všech zemích světa platilo, že více než třetina dětí umírala před dosažením pěti let.
Bylo by chybou se domnívat, že jediným důvodem zlepšení zdravotních podmínek byla moderní medicína. Počátky změn se odvíjely od růstu prosperity a povahy sociálního života. Lepší bydlení a hygiena zvýšily šance v odvěkém boji proti infekčním chorobám. Zdravější strava – umožněná vyšší produktivitou v zemědělství a zámořským obchodem – rovněž učinila populaci odolnější vůči nemocem. Zkvalitnění výživy překvapivě vedlo i ke zvyšování inteligence a vzrůstu.
Neméně důležitou roli ale jistě hrála i věda a medicína. Díky větší vzdělanosti populace se podařilo uskutečnit řadu průlomových vědeckých objevů, které umožnily dále snižovat úmrtnost a výskyt nemocí. Obzvláště důležitý objev byla teorie o mikrobiálním původu nemocí ve druhé polovině 19. století. Při zpětném pohledu může být obtížné chápat, jak může mít nová teorie takový význam. Ovšem v době, kdy si lékaři běžně nemyli ruce ani při přechodu z pitevny na porodní sál, tato teorie konečně dokázala naše předky přesvědčit o tom, že dodržování pravidel hygieny je pro zdraví zcela klíčové.
Teorie o mikrobiálním původu nemocí položila základy pro vývoj antibiotik a očkování a pomohla světu pochopit, proč je veřejné zdraví tak důležité. Na veřejném zdraví záleželo velmi: všichni lidé mají užitek z toho, když jsou ostatní očkováni, stejně tak, že všichni dodržují pravidla hygieny.
Díky všem těmto změnám se celosvětová úroveň zdraví zlepšila způsobem, který by byl pro naše předky nepředstavitelný. V roce 2015 byla dětská úmrtnost 4,3 % – 10krát nižší než před dvěma sty lety. Pro lepší pochopení pokroku, kterého jsme dosáhli, je třeba věci vnímat z takto dlouhodobé perspektivy.
IV. Svoboda
Politická svoboda a občanské svobody jsou v centru pozornosti vývoje, a to proto, že jsou prostředkem jak jeho rozvoje, tak i konce. Žurnalistika a veřejná rozprava představují základní pilíře, na nichž tato svoboda spočívá; kvalitativní posouzení daných aspektů však s sebou nese riziko, mylného vnímání poklesu svobod v časovém úseku, kdy ve skutečnosti laťku, jíž hodnotíme naši svobodu, nastavujeme výš. Kvantitativní posouzení tedy může být užitečné, pomáhá-li nám měřit svobodu ve srovnání se stejným měřítkem v různých zemích a v obdobném časovém úseku.
Různé pokusy o vystižení charakteristiky typů politických režimů, vládnoucích v jednotlivých zemích světa, a o zachycení něčeho natolik složitého, jako je politický systém, jednoznačně nemohou být nekontroverzní. Tomu se nelze vyhnout. V této analýze se budu opírat o index Polity IV, protože je nejméně problematickým způsobem hodnocení předkládajícím dlouhodobou perspektivu. Uvedený index měří politické režimy ve spektru +10 – plnohodnotná demokracie – až do -10 – absolutní autokracie. Režimy, které se pohybují někde uprostřed tohoto spektra, se nazývají anokracie. K tomu jsem přidal informace o zemích, které byly jako součást koloniální říše ovládané jinými státy.
K tomu, abychom získali představu o tom, jak se politická svoboda změnila během posledních 200 let, chci opět poskytnout perspektivu v čase.
Graf ukazuje rozdělení lidí, žijících v různých typech politických režimů za poslední dvě století. V 19. století žila více než třetina obyvatel světa v koloniálních režimech a téměř všichni žili v zemích s autokratickou vládou. První expanze politické svobody, zahájená koncem 19. století, byla rozdrcená vzestupem autoritářských režimů, které převládly v mnoha zemích v období před 2. světovou válkou. Ve druhé polovině 20. století se svět výrazně změnil. Koloniální říše se staly minulostí a narůstal počet zemí, které se vydaly na cestu demokracie. Výrazně se zvýšil podíl obyvatel světa žijící v demokraciích. Obzvláště důležitý v tomto ohledu byl rozpad Sovětského svazu; tento rozpad otevřel proces demokratizace ve více zemích. Více než polovina obyvatel světa dnes žije v demokracii.
Převážná většina těch, kdo žijí v autokracii – konkrétně čtyři pětiny – je občany v jedné autokratické zemi, a to v Číně.
Stejně obtížné je i konzistentní měření dodržování lidských práv. Nejlepší dostupné empirické údaje ukazují, že po určité době stagnace došlo za poslední tři dekády k celkovému zlepšení i v této oblasti.
V. Porodnost
Jestliže ve zdrojovém článku kliknete v záhlaví kteréhokoliv grafu na odkaz ‚Absolute‘, uvidíte nárůst světové populace za poslední dvě století. Světová populace činila 1 miliardu lidí v roce 1800 a zvýšila se od té doby 7krát.
Růst populace zvýšil požadavky lidstva na zdroje a zesílil jeho vliv na životní prostředí. Tento růst populace by neměl evokovat jen chmury a zkázu. Především jde o obrovský úspěch. Ukazuje se, že lidé přestali umírat tolik, jako umírali naši předkové po tisíciletí dříve.
V předmoderní době byla porodnost vysoká. Pět až šest dětí na jednu ženu bylo normou. To, co drželo růst populace na nízké úrovni, byla velmi vysoká úmrtnost, což znamenalo, že mnoho dětí umřelo dříve, než dosáhly produktivního věku. Růst populace následoval poté, od kdy lidstvo začalo vítězit nad smrtí. Jen za posledních sto let se globální délka života zdvojnásobila.
Růst populace je důsledkem toho, že porodnost a úmrtnost neklesaly stejnou měrou. Rychlý růst populace nastal, když porodnost zůstávala stejně vysoká, jako byla v nezdravém prostředí v minulosti, zatímco úmrtnost již klesala na dnešní úroveň.
V různých zemích v průběhu 200 let můžeme pozorovat změnu postoje žen, které, jakmile si uvědomily podstatné snížení dětské úmrtnosti, se přizpůsobily a rozhodly mít méně dětí. Nárůst populace se tím zastavil. Tento přechod z vysoké úmrtnosti a porodnosti na nízkou úmrtnost a porodnost se nazývá termínem demografická revoluce. V zemích, které jako první zažívaly průmyslovou revoluci, uvedený přechod trval od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Ve Velké Británii trvalo snížení porodnosti z průměrného počtu šesti dětí na méně než tři děti 95 let. Země, které se industrializovaly později, dosáhly tohoto přechodu mnohem rychleji. V Jižní Koreji došlo k přechodu z šesti dětí na méně než tři na jednu ženu během pouhých 18 let. V Íránu dokonce během 10 let.
Jak touto proměnou procházely jednotlivé země, prochází jím i celý svět. Globální porodnost se snížila o více než polovinu za posledních 50 let, z původních pěti dětí na jednu ženu v raných 60. letech minulého století, na 2,5 dítěte v současnosti. Znamená to, že svět si právě prochází demografickou revolucí a růst světové populace fakticky vrcholil již před půlstoletím.
Nyní, když jsme svědky všudypřítomného snižování porodnosti, spějeme ke konci růstu populace. Světová populace se během 20. století zečtyřnásobila a během tohoto století se již nezdvojnásobí. Ke konci tohoto století Spojené národy očekávají pomalý meziroční růst populace o 0,1 %, zatímco demografové z IIASA očekávají konec růstu populace kolem roku 2075.
VI. Vzdělání
Bez šíření znalostí a vzdělání by se svět za poslední 2 staletí tak daleko neposunul. Revoluci v životní úrovni nejenže vyvolalo vzdělání, ale díky ní je dnes vzdělání důležitější než kdy jindy.
To, že úroveň vzdělání se celosvětově zvyšuje, víme. Na rozdíl od mnoha jiných sociálních aspektů, kde mají prognózy omezené využití, je dle mého názoru vzdělání jedinou oblastí, kde lze provést některé užitečné prognózy do budoucna. Důvod je jednoduchý – struktura dnešního vzdělávání nám hodně napovídá o vzdělávání zítřka. Dnešní sečtělá mladá žena bude v roce 2070 vzdělanou seniorkou a dnešní student se středním vzděláním bude v budoucnu absolventem se středoškolským vzděláním.
Mladší generace je dnes mnohem vzdělanější než generace starší. A protože se početnost této generace snižuje, mohou současné školy poskytnout lepší vzdělání generaci příští.
Vizualizace níže ukazuje projekci velikosti světové populace a její vzdělávací struktury do roku 2100, zpracovanou Institutem IIASA. Jde o zajímavý pohled do budoucna. Vědci očekávají, že kvůli dnešní celosvětově nižší porodnosti bude počet dětí v blízké budoucnosti klesat – na světě nebude nikdy více dětí, než je dnes. A jak bylo zmíněno dříve, vědci IIASA odhadují, že počet obyvatel světa dosáhne svého vrcholu v roce 2070 a poté bude klesat.
Projekce, zaměřující se na členění vzdělávání, odhaduje, že do roku 2100 nebude téměř nikdo na světě bez formálního vzdělání a planetu bude obývat více než 7 miliard mozků s alespoň středoškolským vzděláním.
Tato prognóza je s ohledem na velký význam vzdělávání pro zlepšování zdravotní péče, zvyšování politické svobody a likvidaci chudoby velmi povzbudivá.
VII. Proč toto nevíme?
Motivací k sepsání této historie globálních životních podmínek byl výsledek průzkumu, který zdokumentoval velmi negativní pohled na světový vývoj, který většina z nás má. Jak se to slučuje s vlastní zkušeností?
Nemyslím si, že jedinými viníky jsou média. Domnívám se však, že média nesou za tuto skutečnost velkou část viny. Je to proto, že média nám nesdělují, jak se svět mění, ale říkají nám, co se ve světě děje špatného.
Jedním z důvodů, proč se média zaměřují na nepříznivé věci je ten, že média upozorňují na jednotlivé události a ty jsou často negativní. Podívejte se na zprávy: letecké katastrofy, teroristické útoky, přírodní katastrofy, volební výsledky, z nichž nemáme radost. Na druhou stranu pozitivní vývoj bývá často velmi pomalý a nikdy není v hlavních titulcích událostmi posedlých médií.
Výsledkem mediálního – a vzdělávacího – systému, který selhává v předávání kvantitativních informací o dlouhodobém rozvoji je to, že velká většina lidí zcela ignoruje světový rozvoj. Dokonce i skutečnost týkající se snížení světové extrémní chudoby – podle všech standardů jednoho z nejdůležitějších ukazatelů rozvoje našeho života – je známa jen minimu populace Spojeného království (10 %) nebo Spojených států (5 %). V obou zemích si většina lidí myslí, že se počet obyvatel, žijících v extrémní chudobě, zvýšil. Dvě třetiny obyvatel USA se navíc domnívá, že extrémní chudoba světa se ‚téměř zdvojnásobila‘. Pokud nemáme informace o světovém vývoji, pak není překvapující, že jen málo lidí si myslí, že svět jde správným směrem.
Jediným způsobem, jak informovat o historické skutečnosti všech lidí, je použitím statistiky; jen pak můžeme doufat, že získáme přehled o životě 22 miliard lidí, žijících v průběhu posledních 200 let. Rozvoj, který tyto statistiky ukazují, mění naše globální životní podmínky – pomalu, ale stabilně. Je popsán ve webovém projektu Our World in Data (Náš svět v datech), který spolu s týmem budujeme již několik let. Náš projekt nabízíme jako možný zdroj pro poukázání na tyto dlouhodobé trendy, jako doplněk ke zprávám, které se týkají konkrétních událostí.
Složitost sdělování historie, jak se měnily životy každého člověka během posledních 200 let vylučují vyčlenění jednotlivých příběhů. Příběhy jednotlivců jsou sice mnohem poutavější – a naše mysl má tyto příběhy ráda – ale nemohou vypovídat o tom, jak se svět změnil. Abyste dosáhli velké výpovědní hodnoty o změně světa, musíte říct mnoho, mnoho příběhů najednou – a to je statistika.
Abych sobě i vám usnadnil pochopení velikosti proměny životní úrovně, které jsme jako lidstvo dosáhli, udělal jsem souhrnnou vizualizaci, v níž si představíme tuto 200letou historii jako historii skupiny 100 lidí; tak přehledně uvidíme, jak by se jejich životy měnily, kdyby žili v tomto transformačním období moderního světa.
VIII. Proč je neznalost této problematiky na škodu
Úspěšná proměna našich životních podmínek byla možná jen díky spolupráci. Pro jednotlivce by dosažení této změny nebylo možné. Pro takové zlepšení je nutné naše kolektivní myšlení a naše společné úsilí.
Zůstávají zde však velké problémy. Nic z výše uvedeného by nám nemělo dávat důvod k uspokojení. Naopak nám to ukazuje, že je před námi stále hodně práce, kterou je nutné dokončit – snížení extrémní chudoby je obrovským úspěchem, ale fakt, že 1 člověk z 10 lidí v ní stále žije, je neakceptovatelný. Nesmíme ani přijmout omezování naší svobody, která přetrvávají nebo se zavádějí. A je také naprosto zřejmé, že vliv lidstva na životní prostředí je ve fázi své neudržitelnosti a přímo ohrožuje biosféru a klima, na nichž jsme závislí. Je urgentně nutné tento dramatický dopad snižovat.
Nemáme žádnou jistotu, že i přes tyto problémy dosáhneme pokroku – neexistuje zde žádné železné pravidlo zajišťující, že svět bude pokračovat v trendu zlepšování životních podmínek. Z dlouhodobého pohledu je však zřejmé, že posledních 200 let nám přineslo lepší pozici k řešení těchto problémů, než jakou jsme kdy měli. Řešení problémů – velkých problémů – je vždy kolektivním závazkem. A skupina lidí, která je schopna spolupracovat, je dnes mnohem, mnohem silnější než kterákoliv jiná, jež kdy byla na této planetě. Právě jsme viděli změnu, ke které během té doby došlo; dnešní svět je zdravější, bohatší a vzdělanější.
Aby se naše historie stala zdrojem povzbuzení, musíme ji znát. Záleží na tom, jaké příběhy si vyprávíme o naší historii a naší době. Protože naše naděje a úsilí, s nimiž budujeme lepší budoucnost, jsou neoddělitelně spojeny s naším vnímáním minulosti, je důležité správně porozumět světovému vývoji až k dnešním dnům a pravdivě o něm informovat dál. Pozitivní náhled na naše vlastní úsilí a úsilí našich bližních je životně důležitým předpokladem pro smysluplnost a naplnění naší snahy. Vědomí toho, že jsme ušli dlouhou cestu ve zlepšování životních podmínek a hodnoty naší práce je nám tím, čím může být pro jednotlivce respektování sebe sama. Je to nutná podmínka k osobnímu zlepšení.
Svoboda není možná bez víry ve svobodné lidi. A jestliže si nejsme vědomi naší historie a budeme falešně věřit tomu, co je opakem pravdy, ztratíme víru v sebe navzájem.
Abych sobě i vám usnadnil pochopení velikosti proměny životní úrovně, které jsme jako lidstvo dosáhli, udělal jsem souhrnnou vizualizaci, v níž si představíme tuto 200letou historii jako historii skupiny 100 lidí; tak přehledně uvidíme, jak by se jejich životy měnily, kdyby žili v tomto transformačním období moderního světa. Klikněte na obrázek pro velké zobrazení.
Zdroj: http://www.open-doors.cz/2017/01/01/pf-2017-dukaz-ze-jako-lidstvo-zijeme-v-tech-nejlepsich-casech/
