Dnes přesně před 104 lety vzniklo samostatné Československo a započalo období, kterému říkáme první republika. Co se vám vybaví, když se řekne první republika? Mně rozhodně Tomáš Garrigue Masaryk a Karel Čapek, černobílé filmy, elegantně znějící spisovná čeština a stylové prvorepublikové bary, divadla a další kulturní místa.
Chtěl bych ale říct jednu věc. Ono to tenkrát také nebylo všechno jenom růžové, jak si někdy představujeme. Asi právě i díky slavným československým filmům přemýšlíme o první republice jako o úžasné a vznešené době, kdy lidé neřešili žádné zásadní problémy a kdy všichni pánové nosili slušivé obleky a s úsměvem otevírali dámám v noblesních šatech dveře jako praví gentlemani. Zdaleka ne každý ale tehdy žil život jako v pamětnickém filmu.
První republika byla naopak plná problémů a trápení. Objevovaly se různé sociální nepokoje, po válce se vracelo mnoho zraněných veteránů, řada rodin přišla o otce a manžele, po roce 1929 také Československo pocítilo dopady Velké hospodářské krize. Lidé neměli práci, dostatek peněz na jídlo a bydlení, byli ve velmi tíživé situaci.
Přesto tím vším naši předci dokázali projít. Drželi při sobě, pomáhali si a nakonec to zvládli. Stejně jako společně zvládli druhou světovou válku a následný čtyřicet let trvající krutý režim, ačkoliv to muselo být strašně těžké a já to nechci nijak zlehčovat. Myslím, že pro nás mohou být naši předkové velkou inspirací.
Také žijeme ve velice těžkém období. Po dvou letech koronaviru, které jsme přečkali víceméně uzavření ve svých domovech, se náhle objevila válka na evropském kontinentu, která mimo jiné přinesla i velké zdražování, razantní zvýšení cen energií a inflaci.
Moc dobře si uvědomuji, jak to ovlivnilo životy nás všech. Obzvláště těch nejohroženějších – seniorů, matek samoživitelek, nemocných lidí a podobně. Se stovkami z vás jsem se potkal v průběhu léta, mluvil s vámi, poslouchal vaše příběhy a životní situace. Vím, čím si teď procházíte a jak těžké to pro vás je.
Důvod, proč tu dnes mluvím o neskutečné odvaze a houževnatosti našich předků, je ten, že vás chci povzbudit. Náš národ si prošel celou řadou velkých problémů a nelehkých výzev. Nakonec jsme to všechno ale přečkali a vyšli z toho ještě silnější než kdy dřív. Jsem naprosto přesvědčený, že pokud budeme stále držet při sobě, pomáhat si a vzájemně se ochraňovat a pečovat o sebe, dokážeme to. Znovu.
Nevzdávejme se, prosím. Zatněme zuby a překonejme to. Ať už si na nás budoucnost chystá cokoliv, když tu zůstaneme pro sebe navzájem, budeme dostatečně silní to ustát!
