Milí čtenáři,
otázka, jak financovat výstavbu
a údržbu místních školek, škol, parků a dalších prvků občanské vybavenosti, zaměstnává nejen developery, ale samozřejmě také instituce, které mají péči o rozvoj Prahy přímo v popisu práce.

Institut plánování a rozvoje Prahy – IPR za tímto účelem přišel s Metodikou kontribuce developerů, která určuje, jakým způsobem by developeři měli přispívat k budování občanské vybavenosti v lokalitách, kde realizují výstavbu. A stejně jako v případě návrhu ze strany developerů, o kterém jsem tu psal minule, je můj postoj k této koncepci rozporuplný.
Předně chci poznamenat, že jsem rád, že dokument, o jehož schválení budou pražští zastupitelé hlasovat již v červnu, vůbec vznikl
.Vnáší totiž do vztahů mezi samosprávami a developery určitý řád, který zde doposud chyběl. Jasná pravidla, o která se jejich spolupráce bude moci opřít, se bezesporu pozitivně projeví na stabilitě dlouhodobého plánování.

Jsem nicméně přesvědčený, že pokud do celého procesu nebude zapojený také stát, jedná se pouze o polovičaté řešení. Teprve s jeho účastí totiž lze řešit otázku částečného financování občanské vybavenosti z určitého procenta DPH odvedeného z každého postaveného bytu. O této problematice opakovaně diskutuji i na půdě sněmovny s
Monika Červíčková
, naposledy včera u kulatého stolu k dostupnému bydlení. Ale o tom, vám napíšu ještě samostatný příspěvek.

Jaké výhody nebo naopak úskalí návrhu IPR vidíte vy

Napište mi prosím svůj názor sem dolu 

do komentářů.



Článek, na který reaguji, najdete zde: