I když mi 17. listopadu 1989 byly teprve 3 roky a události tehdejších dní i předcházejících desetiletí znám spíše z vyprávění, tento den každý rok oslavuji. Proč?
Svoboda, kterou máme je pro mě nesmírně důležitá. Svoboda projevu, svoboda pracovních příležitostí i možnost svobodně cestovat.
Měl jsem štěstí, že jsem už vyrostl ve svobodné zemi a demokracii. Díky tomu od 18 let podnikám a zaměstnávám další lidi. Cestuji po světě, kde sbírám cenné zkušenosti a kde si vždy uvědomím, že v Česku a v mé milované Praze je mi nejlépe. Díky svobodě slova mohu otevřeně mluvit nejen o politických poměrech na pražském magistrátu, ale také své názory svobodně publikovat.
Bohužel mi ale hlavně v poslední době přijde, že po těch 32 letech od revoluce si toho všeho přestáváme jako Češi vážit, nebo s tím stále neumíme úplně dobře pracovat. Třeba nerozumím tomu, čeho jsme denně svědky na sociálních sítích. Přijde mi, že někteří lidé si pletou svobodu slova s tím, že mohou cokoliv, bez ohledu na to kolika jiným lidem jejich slova či prohlášení ublíží. Třeba to, že někdo nabádá ostatní lidi, aby úmyslně zahltili pracovníky hygieny v době zhoršující se pandemie, mi přijde naprosto absurdní. Opravdu je tohle ta svoboda, kterou jsme si tak pracně vybojovali?
Proto bych vás, pokud čtete tyto řádky, chtěl poprosit o vyšší toleranci, větší solidaritu ke svým spoluobčanům a otevření mysli v tom směru, že svět, ve kterém žijeme, není černobílý. S názorem svého souseda nemusíte souhlasit, ale i nesouhlas lze vyjádřit kultivovaně.
Respektujme se, prosím, navzájem. Pokud se někdo chce očkovat a druhý ne, tolerujme toto rozhodnutí. Není nutné se radikalizovat a neustále mezi sebou kopat příkopy. Hledejme cesty, jak si porozumět a jak stavět mosty, místo kopání nových a nových příkopů. Zkusme, prosím, navázat na myšlenky, naději a atmosféru z 89. roku, kterou buďto pamatujete nebo ji znáte jako já spíše z vyprávění rodičů a prarodičů.
Zkusme být hrdým, slušným a soudržným národem, ve kterém jedna skupina občanů nebojuje proti jiné, ale kde všichni táhneme za jeden provaz právě v této nelehké době.
Děkuji.
P.S.: Letos jsem se rozhodl uctít výročí 17. listopadu u Památníku Svobody na Jižním Městě. Protože právě díky Jižnímu Městu a životu zde jsem dnes takový, jaký jsem. Věděli jste, že památník u Chodovské tvrzi ukrývá ve svých útrobách něco pro budoucí generace? Tady se dozvíte víc: https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/579262/v-mramorovem-pamatniku-na-chodove-najdete-kus-italie-a-ruska-co-schovava-budoucim-generacim-v-tajne-skrysi.html?fbclid=IwAR2HDg4wrf9e6GcG8-RYCs4lNxBEF7FrzZNf1dcJ3OP024N1i2PBaxXr5rA
